Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Dva turisty v horách znenadání překvapila sněhová bouře. Okamžitě ztratili orientaci a po nějaké době, když už byli na pokraji svých sil, se rázem před nimi objevil bernardýn se soudkem rumu. „Nádherné,“ zvolal první již zesláblým hlasem. „Nadarmo se mu neříká nejlepší přítel člověka.“ „Pravda,“ na to druhý, „a nese ho pes.“