Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Pan Rambousek miloval rybí speciality. A tak se usilovně modlil: „Pane, dej mi ulovit kapra, ale nějakého velkého, nebo štiku. Já mám strašně rád kapra namodro nebo štiku na smetaně!“ K obědu mu však manželka udělala špenát s vejci. Druhý den se modlil ještě vroucněji. A k obědu zase byl jen rýžový nákyp. Další den se znovu modlil a opět nic. Po týdnu to už nevydržel a jeho modlitba zněla dost vyčítavě: „Pane, apoštolům jsi popřál zázračný rybolov, až se jim sítě trhaly, a já tě prosím jen o jednu rybu! V Písmu je přeci psáno »proste a bude vám dáno«, proč to tedy nefunguje?“ A z nebe se ozval hlas: „A už sis alespoň nahodil udici?“