ne.5. květen 2024Farní pouť ke sv. Filipu a Jakubovi pá.10. květen 2024Začíná novéna k Duchu Svatému ne.12. květen 2024Svátek matek so.18. květen 2024Vigilie před slavností seslání Ducha Svatého ne.19. květen 2024Slavnost Seslání Ducha Svatého, První svaté přijímání Chci si přečíst víc...
Sk 10,25-26.34-35.44-48; Žalm 98; 1 Jan 4,7-10 Jan 15,9-17
Není v Bibli tolik míst, kde by se napřímo psalo o tom, jak moc Bůh miluje svůj lid. O to cennější jsou úryvky, ze kterých to jasně plyne. Takovým je i dnešní evangelium. Ježíš miluje své učedníky, jako jeho miluje Bůh Otec. Není větší lásky než mezi Bohem Otcem a Synem! Ba dokonce jsme podle evangelia Kristovou radostí! Jestliže za nás položil život, prokázal nám tu největší lásku. Z řečeného plyne, že máme co do činění s nesmírnou Boží láskou! Možná by stálo za to alespoň chvíli setrvat nad tímto jedinečným faktem.
Dva trampové narazí v horách na důlní jámu. „Co myslíš, jak je hluboká?“ ptá se jeden. „Nevím, hodíme tam kámen a budeme poslouchat, kdy dopadne na dno.“ Hodí do jámy kámen a poslouchají, ale nic se neozývá. Najdou tedy větší a zkouší to znova. Zase nic. Opodál zahlédnou železniční pražec. Každý ho uchopí za jeden konec a s vypětím všech sil ho hodí do šachty. Jak tak čekají na dopad, najednou kolem nich proletí koza a skočí do jámy. Oba trampové hledí vyjeveně po sobě, když vtom se objeví muž a ptá se: „Neviděli jste tu někde kozu?“ „Jo, viděli,“ povídá jeden, „právě skočila do tý jámy.“ „No, tak to nemohla být moje koza,“ praví muž, „ta moje byla přivázaná k železničnímu pražci.“