Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Policista zastaví auto pro překročení rychlosti. „Dobrý den, pane řidiči. Váš řidičský průkaz.“ „Nemám. Sebrali mi jej před půlrokem.“ „Cože? Vy nemáte řidičský průkaz? Tak osvědčení o technickém stavu vozidla.“ „Ani to nemám. Víte, když jsem to auto ukradl, tak jsem myslel, že je ve skříňce u spolujezdce, ale když jsem tam dával pistoli, tak jsem zjistil, že tam není.“ „Cože? Vy tady máte pistoli?“ „Ano. Tu, co jsem jí zastřelil tu ženu, co jí to auto patřilo. Tu jsem dal do kufru…“ Zmatený policista ihned volá svého kolegu. Ten zkontroluje řidičský průkaz. V pořádku. Osvědčení o technickém stavu vozidla. V pořádku. Ve skříňce u spolujezdce žádná zbraň není a kufr vozidla čistý jako klícka. Ihned se omlouvá řidiči: „Promiňte, kolega, co vás zastavil, tvrdil, že nemáte řidičský průkaz, jezdíte v ukradeném vozidle a v kufru vozíte mrtvou ženu. Nechápu to.“ „Klidně se s vámi vsadím,“ na to řidič, „že vám kolega také tvrdil, že jsem jel příliš rychle.“