Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Sportovec chytí zlatou rybku a ta povídá: „Když mě pustíš, splním ti jedno přání.“ Sportovec dlouze přemýšlí a pak řekne: „Tak já bych prosil nové lyže.“ „Prosím?“ vyvalí oči rybka. „To jsi takový sobec? Na světě je tolik bídy, africké děti nemají co jíst, tolik lidí trpí válkami, nemocemi... A ty si přeješ lyže? Nezapomeň, že jsem zlatá rybka a můžu splnit opravdu cokoli.“ Sportovec se zastydí a připustí: „To je pravda. Tak tedy lyže pro všechny!“