Komentář k Iz 11,1-10:
Popsaný soulad můžeme závidět. Ve světě, kde je člověk člověku spíš vlkem! Ano, tato harmonie je skutečným cílem, ke kterému i já mám přispět.
V parném létě zastavil na malém nádraží vlak. Z okénka se vyklonil cestující a zkoumavě se rozhlédl po nějakém občerstvení. Tvář se mu rozjasnila, když uviděl na konci nástupiště prodavače zmrzliny. Zavolal opodál stojícího kluka: „Tady máš dvacet korun a běž koupit dvě zmrzliny. Jednu mi doneseš a druhou si můžeš nechat.“ Kluk odběhl a za chvíli se vracel a lízal svou zmrzlinu. „Tady máte zpátky deset korun, ten prodavač měl už jen jednu!“
