Pojem Nejsvětější Trojice nastiňuje více míst Nového zákona, jako např. závěr dnešního evangelia. Zvláště v Janově evangeliu vidíme, že pojem Trojice odvozujeme z popisovaných vazeb mezi Otcem, Synem a Duchem. Z toho plyne, že základní vlastnost Boha je vztah. Bůh žije z nekonečně milujícího vztahu mezi Bohem Otcem a Bohem Synem, resp. jejich společného sdílení Ducha svatého. Bůh Otec nikdy nepřestal naprosto milovat Syna a také Syn nikdy nepřestal milovat Otce. Je třeba se vzdát pokřivených teorií, kde Ježíš smiřuje člověka s Otcem tím, že si na něm Bůh Otec vylije hněv za hříšné lidstvo. Opak je pravdou. Otec miluje Syna tak, že by pro něj udělal cokoli, a podobě i Syn. A právě Bůh Syn se pro lásku k Otci stává člověkem. A Bůh Otec s nesmírnou bolestí připustil, že milovaný Syn se vydal na cestu záchrany člověka za cenu sebeobětování. Tato bolest Otce je jeho oběť, dar člověku. Ale právě pro vzájemnou lásku Otce a Syna žádná smrt nemůže přerušit vztah proudící mezi osobami Trojice. A do tohoto místa žáru lásky je nyní pozván každý člověk, který přijal Krista.
Jede chlapík v džípu po poušti a najednou mu auto zhasne. Chlapík vyleze a otevře kapotu. Chvíli dovnitř zírá, ale neví, co s tím. Najednou zničeho nic se vedle něj objeví bílý kůň, strčí hlavu pod kapotu, zařehtá a auto je spraveno. Chlapík chvíli kouká a když kůň zmizí, naskočí do auta a jede dál. Dojede do oázy a tam vše vypráví Arabům kolem. Když to dovypráví, jeden Arab povídá: „Tak to jste měl docela štěstí. Ještě tu běhá takovej hnědej, a ten autům vůbec nerozumí.“