Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
U lorda Edwarda je na návštěvě jeho americký velkoprůmyslový přítel. Sedí na terase, popíjejí whisky, pokuřují a Američan se ptá: „Lorde, jak to děláte, že máte tak krásně hustý trávník?“ Lord odpoví: „Každý týden ho pravidelně stříháme.“ Američan na to: „To děláme taky, ale přesto nemá tak sytě zelenou barvu.“ Lord podotkne: „A taky ho každý podzim hnojíme popelem z dubového dřeva.“ Američan se diví: „My taky, ale přesto není tak stejnoměrně hustý.“ Lord se zamyslí: „Tomu nerozumím... A děláte to taky už pět set let?“