Pojem Nejsvětější Trojice nastiňuje více míst Nového zákona, jako např. závěr dnešního evangelia. Zvláště v Janově evangeliu vidíme, že pojem Trojice odvozujeme z popisovaných vazeb mezi Otcem, Synem a Duchem. Z toho plyne, že základní vlastnost Boha je vztah. Bůh žije z nekonečně milujícího vztahu mezi Bohem Otcem a Bohem Synem, resp. jejich společného sdílení Ducha svatého. Bůh Otec nikdy nepřestal naprosto milovat Syna a také Syn nikdy nepřestal milovat Otce. Je třeba se vzdát pokřivených teorií, kde Ježíš smiřuje člověka s Otcem tím, že si na něm Bůh Otec vylije hněv za hříšné lidstvo. Opak je pravdou. Otec miluje Syna tak, že by pro něj udělal cokoli, a podobě i Syn. A právě Bůh Syn se pro lásku k Otci stává člověkem. A Bůh Otec s nesmírnou bolestí připustil, že milovaný Syn se vydal na cestu záchrany člověka za cenu sebeobětování. Tato bolest Otce je jeho oběť, dar člověku. Ale právě pro vzájemnou lásku Otce a Syna žádná smrt nemůže přerušit vztah proudící mezi osobami Trojice. A do tohoto místa žáru lásky je nyní pozván každý člověk, který přijal Krista.
Muž natankoval u benzinky. Poté, co zaplatil a rozjel se, uvědomil si, že nechal uzávěr od nádrže na střeše auta. Zastavil, podíval se a samozřejmě – byl pryč. Na chvilku se zamyslel a napadlo ho, že se jiným lidem mohlo stát totéž a že tedy stojí za to vrátit se a podívat se, jestli u silnice nenajde, když ne ten svůj, tak aspoň nějaký jiný uzávěr, který bude pasovat. A samozřejmě netrvalo dlouho, než jeden takový našel. Zkusil jej nasadit a uzávěr zaklapl s uspokojujícím cvaknutím. „Skvělé,“ pomyslel si muž. „Ztratil jsem uzávěr, ale našel jsem jiný. A tenhle je dokonce lepší, zamykací.“