Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Když Franta přišel na fotbal, běžela desátá minuta. Pepík se ho ptá: „Proč jdeš tak pozdě?“ „Nemohl jsem se rozhodnout, jestli se budu učit do školy, nebo půjdu na fotbal,“ povídá Franta. „A tak jsem si hodil korunou.“ „A to ti trvalo tak dlouho?“ diví se Pepík. „No…“ říká Franta váhavě, „musel jsem si hodit osmačtyřicetkrát.“