Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Probíhá vojenské cvičení. Průzkumný oddíl se vrací z akce a jeho velitel hlásí kapitánovi: „Neznámý terén byl prozkoumán do vzdálenosti deseti kilometrů. Ve vzdálenosti osmi kilometrů se nachází vodní tok, v azimutu 135 je na něm železobetonový most.“ „Projedou tam motostřelci?“ „Určitě, pane.“ „A co obrněná vozidla?“ „Podle odhadů ženistů most unese tak osmdesát tun, takže i tanky.“ „Výborně. Pošlete tam dva tanky a oddíl pěchoty, ať zajistí pozici na druhém břehu.“ „To nepůjde, pane. Pěchota neprojde.“ „Jak to, že pěchota neprojde přes most, který unese osmdesát tun?“ „Je tam uvázaný velký vzteklý pes!“