Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Muž natankoval u benzinky. Poté, co zaplatil a rozjel se, uvědomil si, že nechal uzávěr od nádrže na střeše auta. Zastavil, podíval se a samozřejmě – byl pryč. Na chvilku se zamyslel a napadlo ho, že se jiným lidem mohlo stát totéž a že tedy stojí za to vrátit se a podívat se, jestli u silnice nenajde, když ne ten svůj, tak aspoň nějaký jiný uzávěr, který bude pasovat. A samozřejmě netrvalo dlouho, než jeden takový našel. Zkusil jej nasadit a uzávěr zaklapl s uspokojujícím cvaknutím. „Skvělé,“ pomyslel si muž. „Ztratil jsem uzávěr, ale našel jsem jiný. A tenhle je dokonce lepší, zamykací.“