Komentář k Jak 4,13-17 :
Při jakémkoli plánování si chci připustit vlastní omezenost. Ono to prospěje i těm, se kterými spolupracuji. Budu totiž pokornější…
Manželé přijdou pozdě do divadla a cpou se doprostřed řady. Při té příležitosti on šlápne na kraji sedící slečně na nohu, ani se neomluví. Po přestávce se zase zdrželi a opět všichni vstávají. Pán se zeptá slečny na krajním sedadle, jestli to je ona, které šlápl na nohu. „Ano, ale to nic nebylo, nedělejte si starosti.“ „Drahá, pojď, jsme tu dobře.“