Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Jeden šéf měl přednést dvacetiminutový projev na důležité výroční schůzi, a tak uložil jednomu ze svých podřízených, aby mu ho sepsal. Když se ze schůze vrátil, byl vzteky bez sebe. „Člověče, co jste mi to tam dal? Vždyť ten projev byl na hodinu!“ křičel. „Polovina posluchačů nevydržela do konce!“ Podřízený se zatvářil zmateně. „To nechápu. Ten projev byl skutečně na dvacet minut,“ bránil se. „A přiložil jsem tam i ty dvě požadované kopie.“