Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Katecheta chce v náboženství přiblížit dětem, co je to pokušení. Obrátí se na toho nejživějšího kluka ve třídě a ptá se: „Řekni mi, Karle, napadlo tě někdy vzít nůž a zkusit vyndat v kostele ze štěrbiny pokladničky peníze?“ „Ne, pane faráři,“ odpoví po pravdě hoch. Hned se mu však rozzáří tvář a dodává: „Ale špatný nápad to není.“