Sk 2,1-11; Žalm 104; 1 Kor 12,3b-7.12-13 Jan 20,19-23
Duch svatý je třetí osobou Nejsvětější Trojice. Propojuje, provazuje, bytostně spojuje Boha Otce s Bohem Synem. Snad si lze představit dvojici lidí, kteří sdílí vzájemně lásku, ale v Bohu je touto vzájemnou láskou někdo! Proto je toto proudění lásky absolutní. Nejde o emoce, ale o žár srdce obdarovávající druhého. Boží láska není destruktivní, ale obohacující. Otec se Synem vzájemně sdílejí Ducha svatého. Proto je Duch svatý nejvyšším znamením, dárcem, tvůrcem jakéhokoli živého vztahu. Je „vydechovaným“ životem, je zdrojem stvoření, je pravou moudrostí. Duch svatý je dán i nám, protože jedině v jeho moci můžeme Bohu odpovědět na jeho pozvání. Není to pouhá teorie, Bůh nabízí svého Ducha každému, kdo přijal Ježíše. A kdo je připraven žít z Ducha, zakusí Boží vedení, Boží sílu i pokoj.
Arabský šejk neví, co s penězi a rozhodne se, že si koupí to nejlepší auto na světě. Koukne do katalogu a čte dodací doby: Lincoln – dva měsíce, Rolls Royce – půl roku, Trabant – tři roky. Šejk si říká: „Tři roky, to musí být skvělé auto. To si objednám.“ Němci si samozřejmě dají záležet a objednávku vyřídí okamžitě, zařídí extra kamión a odvezou trabanta šejkovi. Pobočník hned utíká oznámit radostnou zprávu: „Vaše výsosti, měl jste pravdu, je to seriózní firma. Obratem poslali funkční model z papundeklu.“