Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Jde pán s pitbulem po parku a potká muže s jezevčíkem. Když jezevčík začne vyskakovat na pitbula, říká jeho majitel: „Stáhněte si toho jezevčíka nebo na něj pustím pitbula.“ „Jen si to zkuste,“ povídá majitel jezevčíka. Oba dva pustí své mazlíčky. Když se usadí prach, pán s pitbulem zjistí, že jeho pes leží roztrhaný na kusy, začne vyvádět, jak je to možné. „Můj pes stál padesát tisíc korun!“ Majitel jezevčíka říká, že jeho pes stál sto tisíc korun. „Jak to?“ „Padesát tisíc krokodýl a druhých padesát tisíc plastická operace.“