Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Jdou dva namakaní skialpinisti po horách a najednou se jeden z nich zřítí do průrvy. Druhý přijde k průrvě a volá: „Jsi v pořádku?“ „Jsem!“ „Co hlava, nerozbil sis ji?“ „Ne, dobrý!“ „A co ruce nebo nohy, nemáš zlomené?“ „Ne, v pořádku!“ „Tak co se tam ještě poflakuješ?“