Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Jeden klokan neustále utíkal ze svého výběhu. Správce zoo věděl, že klokan dokáže hodně skákat, takže mu nechal postavit kolem výběhu třímetrový plot. Druhý den byl klokan zase venku a vesele hopkal po celé zoo. Správce nechal plot zvýšit na šest metrů. Klokan zase utekl. Když se výška plotu vyšplhala na patnáct metrů, velbloud v sousedním výběhu se ptá klokana: „Jak vysoko myslíš, že s tím půjdou?“ „No, tak padesát metrů... Ledaže by někoho napadlo na noc zamykat bránu.“