Jeden kněz vyjadřoval svou lásku k farníkům tím, že používal zdrobněliny. Na konci mše se s nimi jednou loučil slovy: „Děkuji vám, že jste v tak hojném počtu přišli do našeho kostelíčka, kéž bychom se tak jednou sešli i v nebíčku, prvně se však budeme muset sejít u posledního soudečku.“
