Sk 2,1-11; Žalm 104; 1 Kor 12,3b-7.12-13 Jan 20,19-23
Duch svatý je třetí osobou Nejsvětější Trojice. Propojuje, provazuje, bytostně spojuje Boha Otce s Bohem Synem. Snad si lze představit dvojici lidí, kteří sdílí vzájemně lásku, ale v Bohu je touto vzájemnou láskou někdo! Proto je toto proudění lásky absolutní. Nejde o emoce, ale o žár srdce obdarovávající druhého. Boží láska není destruktivní, ale obohacující. Otec se Synem vzájemně sdílejí Ducha svatého. Proto je Duch svatý nejvyšším znamením, dárcem, tvůrcem jakéhokoli živého vztahu. Je „vydechovaným“ životem, je zdrojem stvoření, je pravou moudrostí. Duch svatý je dán i nám, protože jedině v jeho moci můžeme Bohu odpovědět na jeho pozvání. Není to pouhá teorie, Bůh nabízí svého Ducha každému, kdo přijal Ježíše. A kdo je připraven žít z Ducha, zakusí Boží vedení, Boží sílu i pokoj.
Policista zastaví auto pro překročení rychlosti. „Dobrý den, pane řidiči. Váš řidičský průkaz.“ „Nemám. Sebrali mi jej před půlrokem.“ „Cože? Vy nemáte řidičský průkaz? Tak osvědčení o technickém stavu vozidla.“ „Ani to nemám. Víte, když jsem to auto ukradl, tak jsem myslel, že je ve skříňce u spolujezdce, ale když jsem tam dával pistoli, tak jsem zjistil, že tam není.“ „Cože? Vy tady máte pistoli?“ „Ano. Tu, co jsem jí zastřelil tu ženu, co jí to auto patřilo. Tu jsem dal do kufru…“ Zmatený policista ihned volá svého kolegu. Ten zkontroluje řidičský průkaz. V pořádku. Osvědčení o technickém stavu vozidla. V pořádku. Ve skříňce u spolujezdce žádná zbraň není a kufr vozidla čistý jako klícka. Ihned se omlouvá řidiči: „Promiňte, kolega, co vás zastavil, tvrdil, že nemáte řidičský průkaz, jezdíte v ukradeném vozidle a v kufru vozíte mrtvou ženu. Nechápu to.“ „Klidně se s vámi vsadím,“ na to řidič, „že vám kolega také tvrdil, že jsem jel příliš rychle.“