Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Chlápek vyrazil na výlet z města a v řídce obydlené podhorské oblasti dostal v zatáčce smyk a skončil ve škarpě. Naštěstí se mu podařilo sehnat pomoc – jednoho místního farmáře s velkým, silným valachem jménem Karel. Farmář přivázal Karla k autu a zařval: „Táhni, Nelly!“ Karel se ani nehnul. Farmář zařval podruhé: „Táhni, Draku!“ Karel se zase ani nehnul. Farmář zařval potřetí: „Táhni, Karle.“ Kůň zabral a bez problémů auto dostal na silnici. Chlápek farmářovi děkoval a přitom se ho zeptal: „Pane, proč jste toho koně dvakrát oslovil špatným jménem?“ „Víte, on Karel je slepý. A kdyby si myslel, že táhne sám, ani by se neobtěžoval zkusit zabrat.“