Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Šofér tiráku zastaví u motorestu, vejde dovnitř, objedná si guláš a pití a s chutí se chystá do toho pustit. Když vtom do dveří vstoupí tři motorkáři, přisednou k němu, jídlo mu sní a pití vypijí. Šofér na to ani hlásku, zaplatí a odejde. Motorkáři mezi sebou: „To byl ale srab...“ Číšník, který to zaslechl: „Taky si myslím, že byl nějaký divný. A navíc ani neumí řídit kamion – při výjezdu z parkoviště úplně převálcoval tři motorky...“