Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Žid, který choval slepice, přiběhl k rabínovi: „Rabe, pomoz mi, chcíplo mi najednou deset slepic/1 „Čím je krmíš?“ „Žitem.“ „Tak jim dávej ječmen.“ Za dva dnyje chovatel u rabína znovu. „Uhynulo dalších deset slepic.“ „Co jim dáváš pít?“ „Studenou vodu.“ „To nejde, musíš ji ohřívat.“ Na druhý den je nešťastník u rabína znovu: „Běda, už mi zbývá jen pět slípek.“ „Odkud bereš vodu?“ „Ze své studny.“ „Tak taje asi špatná. Ber ji z obecní studny.“ Ještě ten večer přijde zlomený chovatel za rabínem. „Tak už nemám ani jednu slípku.“ „To je škoda,“ běduje rabín. „A já měl pro tebe ještě tolik pěkných rad.“