Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Jeden starý pracovník plynáren zaučuje mladého. Prováděli zrovna odečet plynoměrů na předměstí. Když kvečeru dokončili poslední barák, starý plynař hrdě oznamuje mladému: „Tak tohle jsi zvládnul, ale nemysli si, že jsem nějaká stará vykopávka, ještě něco vydržím. Schválně, kdo bude dřív u auta!“ A skutečně. Starý plynař doběhl o krok dříve. V zápětí za nimi dorazila udýchaná stařenka o holích. „Co se děje, paní? Zapomněli jsme u vás něco?“ „To ne... Ale... Když jsem viděla utíkat plynaře... Došlo mi, že bych měla běžet s nimi...“