Sk 2,1-11; Žalm 104; 1 Kor 12,3b-7.12-13 Jan 20,19-23
Duch svatý je třetí osobou Nejsvětější Trojice. Propojuje, provazuje, bytostně spojuje Boha Otce s Bohem Synem. Snad si lze představit dvojici lidí, kteří sdílí vzájemně lásku, ale v Bohu je touto vzájemnou láskou někdo! Proto je toto proudění lásky absolutní. Nejde o emoce, ale o žár srdce obdarovávající druhého. Boží láska není destruktivní, ale obohacující. Otec se Synem vzájemně sdílejí Ducha svatého. Proto je Duch svatý nejvyšším znamením, dárcem, tvůrcem jakéhokoli živého vztahu. Je „vydechovaným“ životem, je zdrojem stvoření, je pravou moudrostí. Duch svatý je dán i nám, protože jedině v jeho moci můžeme Bohu odpovědět na jeho pozvání. Není to pouhá teorie, Bůh nabízí svého Ducha každému, kdo přijal Ježíše. A kdo je připraven žít z Ducha, zakusí Boží vedení, Boží sílu i pokoj.
V narvaném supermarketu tlačí mladý otec před sebou vrchovatě naložený nákupní vozík zbožím, ve kterém také sedí velmi řvoucí dítěte. Po celou dobu muž velmi něžně opakuje: „Klid, Pavlíku, jenom klid, za chvíli už budeme venku.“ Nachomýtne se k tomu prodavačka a s velkým uznáním otce chválí: „Je to úžasné, že v tak vypjaté chvíli neztrácíte hlavu a mluvíte s tím dítětem laskavě jako s dospělým člověkem. Takhle Pavlík vyroste v sebevědomého a vyrovnaného člověka.“ „Paní, to se tedy velmi mýlíte. Já jsem Pavlík.“