Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Taxík se pomalu plouží přecpanou obchodní třídou, proplétá se mezi chodci, zastavuje a zase popojíždí. Cestující se na řidiče prosebně zadívá. „Pane řidiči, já musím stihnout ten vlak. Nemohl byste se dostat kupředu poněkud rychleji?“ „To bych mohl, ale přece tu nenechám stát prázdný vůz.“