Sk 2,1-11; Žalm 104; 1 Kor 12,3b-7.12-13 Jan 20,19-23
Duch svatý je třetí osobou Nejsvětější Trojice. Propojuje, provazuje, bytostně spojuje Boha Otce s Bohem Synem. Snad si lze představit dvojici lidí, kteří sdílí vzájemně lásku, ale v Bohu je touto vzájemnou láskou někdo! Proto je toto proudění lásky absolutní. Nejde o emoce, ale o žár srdce obdarovávající druhého. Boží láska není destruktivní, ale obohacující. Otec se Synem vzájemně sdílejí Ducha svatého. Proto je Duch svatý nejvyšším znamením, dárcem, tvůrcem jakéhokoli živého vztahu. Je „vydechovaným“ životem, je zdrojem stvoření, je pravou moudrostí. Duch svatý je dán i nám, protože jedině v jeho moci můžeme Bohu odpovědět na jeho pozvání. Není to pouhá teorie, Bůh nabízí svého Ducha každému, kdo přijal Ježíše. A kdo je připraven žít z Ducha, zakusí Boží vedení, Boží sílu i pokoj.
Sedí ředitel cirkusu v hospodě a najednou přijde kůň. Sedne za bar a poručí si sklenku, pak ještě jednu, pak si zapálí doutník. Ředitel to všechno pozoruje a je velmi nadšený. Přiběhne ke koňovi a říká mu, ať jde pracovat k nim, že mu dá dvojnásobek toho, co má teď, že mu splní každé přání... Kůň zabafá a v klidu na to odpoví: „Dobrá, ale jsem zvědavý, k čemu vám bude v cirkuse programátor!“