Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Zvoní mobil v posilovně, zvedne jej funící muž: „Prosím.“ „Ahoj, miláčku, jsi v posilovně?“ ptá se žena. „Ano, jsem, co potřebuješ?“ odpoví muž otráveným hlasem. „Tak to je fajn. Já jsem ti jen chtěla říct, že ten kožich, jak stál šedesát tisíc, tak jej zlevnili na čtyřicet. Že si jej můžu koupit?“ škemrá žena. „Ale jo.“ „Tak to je super, ty jsi dnes tak zlatý! Tak čau,“ zaševelí sladkým hláskem žena a zavěsí telefon. Muž v posilovně zavěsí také a se zvednutým telefonem nad hlavou zakřičí: „Chlapi, nevíte, čí je to mobil?“