ne.5. květen 2024Farní pouť ke sv. Filipu a Jakubovi pá.10. květen 2024Začíná novéna k Duchu Svatému ne.12. květen 2024Svátek matek so.18. květen 2024Vigilie před slavností seslání Ducha Svatého ne.19. květen 2024Slavnost Seslání Ducha Svatého, První svaté přijímání Chci si přečíst víc...
Sk 10,25-26.34-35.44-48; Žalm 98; 1 Jan 4,7-10 Jan 15,9-17
Není v Bibli tolik míst, kde by se napřímo psalo o tom, jak moc Bůh miluje svůj lid. O to cennější jsou úryvky, ze kterých to jasně plyne. Takovým je i dnešní evangelium. Ježíš miluje své učedníky, jako jeho miluje Bůh Otec. Není větší lásky než mezi Bohem Otcem a Synem! Ba dokonce jsme podle evangelia Kristovou radostí! Jestliže za nás položil život, prokázal nám tu největší lásku. Z řečeného plyne, že máme co do činění s nesmírnou Boží láskou! Možná by stálo za to alespoň chvíli setrvat nad tímto jedinečným faktem.
Pan farář během jednoho kázání mluví ohnivě o pekle, o věčném zavržení a strašlivém utrpení, které čeká na hříšníky v jeho farnosti. Po mši jsou lidé celí zaražení a vyprávějí si o farářově kázání. Jenom jeden muž se neustále usmívá, a zdá se, že mu strach z pekla nic neříká. „Pane, vy se nebojíte pekla a pekelných plamenů? Copak jste neslyšel, co kněz říkal?“ „Slyšel,“ povídá onen muž, „ale já nejsem z této farnosti!“