Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
V parném létě zastavil na malém nádraží vlak. Z okénka se vyklonil cestující a zkoumavě se rozhlédl po nějakém občerstvení. Tvář se mu rozjasnila, když uviděl na konci nástupiště prodavače zmrzliny. Zavolal opodál stojícího kluka: „Tady máš dvacet korun a běž koupit dvě zmrzliny. Jednu mi doneseš a druhou si můžeš nechat.“ Kluk odběhl a za chvíli se vracel a lízal svou zmrzlinu. „Tady máte zpátky deset korun, ten prodavač měl už jen jednu!“