Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Recepční v hotelu upozorňuje při ubytovávání hosta, aby se choval ohleduplně, neboť ve vedlejším pokoji je ubytován velmi nervozní pán. Když se host vrací k večeru do pokoje, chová se tiše, ovšem při vyzouvání bot mu jedna upadne hlasitěji na zem. Na druhou si dává již pozor. Ulehne a když už téměř usíná, ozve se bušení na zeď a křik z vedlejšího pokoje: „Tak už se konečně vyzujte, ať mohu jít spát.“