Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Po poušti jede muž na velbloudu. Vtom vidí, jak se k němu řití jiný muž na velbloudu. Zastaví ho a ptá se: „Proč tolik pospícháte, vždyť vám i vašemu velbloudovi musí být hrozné horko!“ „Ale kdepak, když utíkáme, ovívá nás vítr a je nám chladněji,“ mávne rukou jezdec a uhání dál. Vtom se jeho velbloud skácí do písku. Muž se k němu skloní: „Chudák, zmrznul.“