Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Dva moderní umělci navštívili svého přítele malíře. Chvíli čekali na mistra, který se právě převlékal. Mezitím obdivovali jedno plátno: „Ach, jak nádherná hra barev.“ „A ta hudba tvarů…“ „Všude je cítit duši odborníka…“ „Co naplat, je to umělec.“ Vtom se objevil malíř a oznámil: „Toho plátna si nevšímejte. Používám ho na vytírání štětců.“