Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Malá Eva napsala v domácí úloze na téma „Můj otec„ následující charakteristiku: „Můj tatínek se umí plavit přes rozbouřené oceány. Můj tatínek umí létat v nejrychlejších letadlech. Můj tatínek dovede zápasit s divokými tygry a lvy. Můj tatínek umí vše. Ale nejčastěji chodí ven s kbelíkem na smetí.“