Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Taxikář veze domů dvě postarší nóbl dámy z nějakého večírku. Dámy si povídají v taxíku: „Viděla jste toho mladíka v zeleném saku, jak jedl dezert vidličkou na saláty?“ „No a viděla jste ten nemožný pár, když on šel do dveří první?“ „A tu nemožnou blondýnu, co pila k rybě červené víno?“ Taxikář je chvíli poslouchá a pak pronese: „Haló, dámy, a nevadí vám, že k vám sedím zády?“