Sk 2,1-11; Žalm 104; 1 Kor 12,3b-7.12-13 Jan 20,19-23
Duch svatý je třetí osobou Nejsvětější Trojice. Propojuje, provazuje, bytostně spojuje Boha Otce s Bohem Synem. Snad si lze představit dvojici lidí, kteří sdílí vzájemně lásku, ale v Bohu je touto vzájemnou láskou někdo! Proto je toto proudění lásky absolutní. Nejde o emoce, ale o žár srdce obdarovávající druhého. Boží láska není destruktivní, ale obohacující. Otec se Synem vzájemně sdílejí Ducha svatého. Proto je Duch svatý nejvyšším znamením, dárcem, tvůrcem jakéhokoli živého vztahu. Je „vydechovaným“ životem, je zdrojem stvoření, je pravou moudrostí. Duch svatý je dán i nám, protože jedině v jeho moci můžeme Bohu odpovědět na jeho pozvání. Není to pouhá teorie, Bůh nabízí svého Ducha každému, kdo přijal Ježíše. A kdo je připraven žít z Ducha, zakusí Boží vedení, Boží sílu i pokoj.
Probíhá vojenské cvičení. Průzkumný oddíl se vrací z akce a jeho velitel hlásí kapitánovi: „Neznámý terén byl prozkoumán do vzdálenosti deseti kilometrů. Ve vzdálenosti osmi kilometrů se nachází vodní tok, v azimutu 135 je na něm železobetonový most.“ „Projedou tam motostřelci?“ „Určitě, pane.“ „A co obrněná vozidla?“ „Podle odhadů ženistů most unese tak osmdesát tun, takže i tanky.“ „Výborně. Pošlete tam dva tanky a oddíl pěchoty, ať zajistí pozici na druhém břehu.“ „To nepůjde, pane. Pěchota neprojde.“ „Jak to, že pěchota neprojde přes most, který unese osmdesát tun?“ „Je tam uvázaný velký vzteklý pes!“