Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Cestuje maminka s dvěma synáčky vlakem, jeden z nich je velice nedočkavý a tak se maminky pořád vyptává, jak se jmenovala ta poslední stanice. Když už se to opakuje asi podesáté maminka mu odvětí: „Jak mám vědět, jak se jmenovala ta minulá stanice, vidíš přece, že si čtu knížku.“ A synáček na to: „To je škoda, na té minulé stanici totiž vystoupil bráška...“