Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Pololetní prázdniny tráví žáci 4. B na horách. Hned první den vyrazí všichni na sjezdovku. Mezi prvními ji sjíždí šplhoun Evžen. Odvážný sešup! Pozdě však zahlédne velký hrbol, tak se jen stačí přikrčit. Nic to nepomůže a už letí. Přistane na stromě a než se vzpamatuje, přidrží ho ve větvích něčí ruce a tichý hlas mu do ucha zašeptá: „Ani muk! Mlč a zírej! To bude sranda, za tebou jede náš ředitel!“