Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Dva chlapíci pracují pro město. Jeden vykopává díry a ten druhý jde za ním a díry zasypává. Oba muži pracují velmi usilovně. Jeden kope, druhý zasypává. Kolemjdoucí je sleduje z chodníku a diví se tomu, jak ti dva dřou a nedokáže pochopit, co to dělají. Nakonec na ně zavolá. Tomu, co kope díru, povídá: „Vidím, jak se s tím dřete, ale co to děláte? Vyhloubíte díru a váš kolega přijde a zase ji zasype!“ „Nojo, asi to vypadá divně, ale ten co sází stromy, je dneska nemocný.“