Sk 2,1-11; Žalm 104; 1 Kor 12,3b-7.12-13 Jan 20,19-23
Duch svatý je třetí osobou Nejsvětější Trojice. Propojuje, provazuje, bytostně spojuje Boha Otce s Bohem Synem. Snad si lze představit dvojici lidí, kteří sdílí vzájemně lásku, ale v Bohu je touto vzájemnou láskou někdo! Proto je toto proudění lásky absolutní. Nejde o emoce, ale o žár srdce obdarovávající druhého. Boží láska není destruktivní, ale obohacující. Otec se Synem vzájemně sdílejí Ducha svatého. Proto je Duch svatý nejvyšším znamením, dárcem, tvůrcem jakéhokoli živého vztahu. Je „vydechovaným“ životem, je zdrojem stvoření, je pravou moudrostí. Duch svatý je dán i nám, protože jedině v jeho moci můžeme Bohu odpovědět na jeho pozvání. Není to pouhá teorie, Bůh nabízí svého Ducha každému, kdo přijal Ježíše. A kdo je připraven žít z Ducha, zakusí Boží vedení, Boží sílu i pokoj.
Student hledá podnájem. Nakonec najde vyhovující pokoj, který se mu líbí, ale paní domácí má podmínky: „Nebudu trpět žádné návštěvy – tedy žádné slečny a kamarády. Nesnáším žádná domácí zvířata a nemám ráda hluk. Tedy nebudete pouštět rádio a televizi, nebudete chodit po pokoji sem a tam a nebudete se nahlas učit.“ „Dobře, paní domácí, to by šlo. Jen doufám, že vám nebude vadit, že mi občas při psaní skřípe pero.“