Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Manželé přijdou pozdě do divadla a cpou se doprostřed řady. Při té příležitosti on šlápne na kraji sedící slečně na nohu, ani se neomluví. Po přestávce se zase zdrželi a opět všichni vstávají. Pán se zeptá slečny na krajním sedadle, jestli to je ona, které šlápl na nohu. „Ano, ale to nic nebylo, nedělejte si starosti.“ „Drahá, pojď, jsme tu dobře.“