Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Jdou dva týpci parkem a vtom jeden uvidí na zemi bankovku. „Hele, padesátikoruna!“ „Nech ji, je falešná.“ „Tak já ji roztrhám.“ „Kliďánko, je to padělek. To poznám na první pohled.“ Týpci pak jdou parkem dál. „Stejně jsi dobrý, že jsi na první pohled poznal, že ta padesátikoruna byla falešná.“ „To by poznal i slepý... Od kdy má padesátikoruna za pětkou tři nuly?“