Pojem Nejsvětější Trojice nastiňuje více míst Nového zákona, jako např. závěr dnešního evangelia. Zvláště v Janově evangeliu vidíme, že pojem Trojice odvozujeme z popisovaných vazeb mezi Otcem, Synem a Duchem. Z toho plyne, že základní vlastnost Boha je vztah. Bůh žije z nekonečně milujícího vztahu mezi Bohem Otcem a Bohem Synem, resp. jejich společného sdílení Ducha svatého. Bůh Otec nikdy nepřestal naprosto milovat Syna a také Syn nikdy nepřestal milovat Otce. Je třeba se vzdát pokřivených teorií, kde Ježíš smiřuje člověka s Otcem tím, že si na něm Bůh Otec vylije hněv za hříšné lidstvo. Opak je pravdou. Otec miluje Syna tak, že by pro něj udělal cokoli, a podobě i Syn. A právě Bůh Syn se pro lásku k Otci stává člověkem. A Bůh Otec s nesmírnou bolestí připustil, že milovaný Syn se vydal na cestu záchrany člověka za cenu sebeobětování. Tato bolest Otce je jeho oběť, dar člověku. Ale právě pro vzájemnou lásku Otce a Syna žádná smrt nemůže přerušit vztah proudící mezi osobami Trojice. A do tohoto místa žáru lásky je nyní pozván každý člověk, který přijal Krista.
Jde pán s pitbulem po parku a potká muže s jezevčíkem. Když jezevčík začne vyskakovat na pitbula, říká jeho majitel: „Stáhněte si toho jezevčíka nebo na něj pustím pitbula.“ „Jen si to zkuste,“ povídá majitel jezevčíka. Oba dva pustí své mazlíčky. Když se usadí prach, pán s pitbulem zjistí, že jeho pes leží roztrhaný na kusy, začne vyvádět, jak je to možné. „Můj pes stál padesát tisíc korun!“ Majitel jezevčíka říká, že jeho pes stál sto tisíc korun. „Jak to?“ „Padesát tisíc krokodýl a druhých padesát tisíc plastická operace.“