Pojem Nejsvětější Trojice nastiňuje více míst Nového zákona, jako např. závěr dnešního evangelia. Zvláště v Janově evangeliu vidíme, že pojem Trojice odvozujeme z popisovaných vazeb mezi Otcem, Synem a Duchem. Z toho plyne, že základní vlastnost Boha je vztah. Bůh žije z nekonečně milujícího vztahu mezi Bohem Otcem a Bohem Synem, resp. jejich společného sdílení Ducha svatého. Bůh Otec nikdy nepřestal naprosto milovat Syna a také Syn nikdy nepřestal milovat Otce. Je třeba se vzdát pokřivených teorií, kde Ježíš smiřuje člověka s Otcem tím, že si na něm Bůh Otec vylije hněv za hříšné lidstvo. Opak je pravdou. Otec miluje Syna tak, že by pro něj udělal cokoli, a podobě i Syn. A právě Bůh Syn se pro lásku k Otci stává člověkem. A Bůh Otec s nesmírnou bolestí připustil, že milovaný Syn se vydal na cestu záchrany člověka za cenu sebeobětování. Tato bolest Otce je jeho oběť, dar člověku. Ale právě pro vzájemnou lásku Otce a Syna žádná smrt nemůže přerušit vztah proudící mezi osobami Trojice. A do tohoto místa žáru lásky je nyní pozván každý člověk, který přijal Krista.
Texaský farmář byl na dovolené v Austrálii. V jedné hospodě se tam zapovídal s místním farmářem. Ten ho pozval na svůj ranč a tam se začal předvádět. Nejprve mu ukázal pšeničné pole. Ten pohrdavě odpověděl: „U nás v Texasu máme pšeničná pole nejmíň dvakrát větší.“ Australan se tedy chtěl předvést s dobytkem a Texasan zas: „Naše krávy jsou dvakrát větší!“ Najednou si Texasan všiml několika klokanů, kteří skákali napříč pastvinou, a hned se ptá, co to je zač. Australanovi se zalesknou oči a povídá: „Vy u vás v Texasu nemáte kobylky?“