Sk 2,1-11; Žalm 104; 1 Kor 12,3b-7.12-13 Jan 20,19-23
Duch svatý je třetí osobou Nejsvětější Trojice. Propojuje, provazuje, bytostně spojuje Boha Otce s Bohem Synem. Snad si lze představit dvojici lidí, kteří sdílí vzájemně lásku, ale v Bohu je touto vzájemnou láskou někdo! Proto je toto proudění lásky absolutní. Nejde o emoce, ale o žár srdce obdarovávající druhého. Boží láska není destruktivní, ale obohacující. Otec se Synem vzájemně sdílejí Ducha svatého. Proto je Duch svatý nejvyšším znamením, dárcem, tvůrcem jakéhokoli živého vztahu. Je „vydechovaným“ životem, je zdrojem stvoření, je pravou moudrostí. Duch svatý je dán i nám, protože jedině v jeho moci můžeme Bohu odpovědět na jeho pozvání. Není to pouhá teorie, Bůh nabízí svého Ducha každému, kdo přijal Ježíše. A kdo je připraven žít z Ducha, zakusí Boží vedení, Boží sílu i pokoj.
Texaský farmář byl na dovolené v Austrálii. V jedné hospodě se tam zapovídal s místním farmářem. Ten ho pozval na svůj ranč a tam se začal předvádět. Nejprve mu ukázal pšeničné pole. Ten pohrdavě odpověděl: „U nás v Texasu máme pšeničná pole nejmíň dvakrát větší.“ Australan se tedy chtěl předvést s dobytkem a Texasan zas: „Naše krávy jsou dvakrát větší!“ Najednou si Texasan všiml několika klokanů, kteří skákali napříč pastvinou, a hned se ptá, co to je zač. Australanovi se zalesknou oči a povídá: „Vy u vás v Texasu nemáte kobylky?“