Sk 2,1-11; Žalm 104; 1 Kor 12,3b-7.12-13 Jan 20,19-23
Duch svatý je třetí osobou Nejsvětější Trojice. Propojuje, provazuje, bytostně spojuje Boha Otce s Bohem Synem. Snad si lze představit dvojici lidí, kteří sdílí vzájemně lásku, ale v Bohu je touto vzájemnou láskou někdo! Proto je toto proudění lásky absolutní. Nejde o emoce, ale o žár srdce obdarovávající druhého. Boží láska není destruktivní, ale obohacující. Otec se Synem vzájemně sdílejí Ducha svatého. Proto je Duch svatý nejvyšším znamením, dárcem, tvůrcem jakéhokoli živého vztahu. Je „vydechovaným“ životem, je zdrojem stvoření, je pravou moudrostí. Duch svatý je dán i nám, protože jedině v jeho moci můžeme Bohu odpovědět na jeho pozvání. Není to pouhá teorie, Bůh nabízí svého Ducha každému, kdo přijal Ježíše. A kdo je připraven žít z Ducha, zakusí Boží vedení, Boží sílu i pokoj.
Řidič dostane nového závozníka. Jedou po Praze, dojedou na první křižovatku se semaforem a řidič ji profrčí na červenou. Závozník: „Co to mělo být? Vždyť tam byla červená!“ Řidič: „Takhle jezdí frajeři.“ Jedou dál a další křižovatku projede řidič opět na červenou. Závozník: „Vždyť tam zase byla červená!“ Řidič: „Takhle jezdí frajeři.“ Jedou dál a přijedou ke křižovatce, kde na semaforu svítí zelená. Řidič zabrzdí tak prudce, že závozník málem proletí předním sklem. Závozník: „Jak to jezdíš? Vždyť máme zelenou!“ Řidič: „No jo, ale co kdyby jel nějaký frajer?“