Pojem Nejsvětější Trojice nastiňuje více míst Nového zákona, jako např. závěr dnešního evangelia. Zvláště v Janově evangeliu vidíme, že pojem Trojice odvozujeme z popisovaných vazeb mezi Otcem, Synem a Duchem. Z toho plyne, že základní vlastnost Boha je vztah. Bůh žije z nekonečně milujícího vztahu mezi Bohem Otcem a Bohem Synem, resp. jejich společného sdílení Ducha svatého. Bůh Otec nikdy nepřestal naprosto milovat Syna a také Syn nikdy nepřestal milovat Otce. Je třeba se vzdát pokřivených teorií, kde Ježíš smiřuje člověka s Otcem tím, že si na něm Bůh Otec vylije hněv za hříšné lidstvo. Opak je pravdou. Otec miluje Syna tak, že by pro něj udělal cokoli, a podobě i Syn. A právě Bůh Syn se pro lásku k Otci stává člověkem. A Bůh Otec s nesmírnou bolestí připustil, že milovaný Syn se vydal na cestu záchrany člověka za cenu sebeobětování. Tato bolest Otce je jeho oběť, dar člověku. Ale právě pro vzájemnou lásku Otce a Syna žádná smrt nemůže přerušit vztah proudící mezi osobami Trojice. A do tohoto místa žáru lásky je nyní pozván každý člověk, který přijal Krista.
Žid, který choval slepice, přiběhl k rabínovi: „Rabe, pomoz mi, chcíplo mi najednou deset slepic/1 „Čím je krmíš?“ „Žitem.“ „Tak jim dávej ječmen.“ Za dva dnyje chovatel u rabína znovu. „Uhynulo dalších deset slepic.“ „Co jim dáváš pít?“ „Studenou vodu.“ „To nejde, musíš ji ohřívat.“ Na druhý den je nešťastník u rabína znovu: „Běda, už mi zbývá jen pět slípek.“ „Odkud bereš vodu?“ „Ze své studny.“ „Tak taje asi špatná. Ber ji z obecní studny.“ Ještě ten večer přijde zlomený chovatel za rabínem. „Tak už nemám ani jednu slípku.“ „To je škoda,“ běduje rabín. „A já měl pro tebe ještě tolik pěkných rad.“