Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Přijde pán ke krejčímu vyzkoušet na zakázku objednaný oblek a první, čeho si všimne, jsou příliš dlouhé rukávy. „Žádný problém,“ říká krejčí, „jen dejte ruce před sebe a ohněte je v lokti. Vidíte, už je to v pořádku.“ „Ale koukněte, límec mi sahá až po uši!“ „Dobře, jen trochu ohněte záda, ještě kousek, tak, to je ono.“ „Ale šlapu si na konce kalhot!“ „Stačí, když malinko ohnete kolena, tím se to srovná. A je to! Koukněte se do zrcadla, ten oblek vám padne jako ulitý!“ Pán tedy odchází, zkroucený jako preclík. Na ulici projde kolem lavičky, na které sedí dvě ženy. Jedna říká: „Podívej, chudák támhleten pán.“ „Jo, ale koukni, jaký má nádherně vypasovaný oblek!“