Komentář k Iz 11,1-10:
Popsaný soulad můžeme závidět. Ve světě, kde je člověk člověku spíš vlkem! Ano, tato harmonie je skutečným cílem, ke kterému i já mám přispět.
Honza a Vítek jdou spolu, stejně jako každé ráno, do školy: „Proč jsi tak naštvaný, Vítku?“ ptá se Honza. „Ani se neptej, je to čím dál horší. Dnes ráno jsem měl horečku, bolelo mě břicho, vymknul jsem si nohu… No, a jak vidíš, nepomohlo to.“
